Dlouholetá historie v péči o zdraví

Dnes funguje zdravotní pojištění prostřednictvím sedmi veřejnoprávních zdravotních pojišťoven z původních devětadvaceti. RBP je jednou z nich. Zaměřuje se na komplexní zdravotní péči, prevenci a podporu zdravého životního stylu. Ve spolupráci s lékaři a zdravotnickými zařízeními zajišťuje dostupnou a kvalitní péči pro své pojištěnce a aktivně přispívá k rozvoji zdravotního systému v České republice.

Po společenských změnách po roce 1989 začala RBP psát novou kapitolu své historie. Od července 1993 znovu zahájila činnost se zaměřením na zajištění kvalitní zdravotní péče pro pojištěnce v severní Moravě, Slezsku a na Hodonínsku. V roce 1996 se sloučila s Moravskou zdravotní pojišťovnou, čímž rozšířila svou působnost i do střední Moravy a potvrdila své postavení jako významný regionální poskytovatel zdravotního pojištění.

Nový politický režim po roce 1948 přinesl zásadní proměnu systému sociálního zabezpečení. Zákon č. 99 sjednotil všechny formy pojištění – důchodové, nemocenské i úrazové – a zrušil dosavadní instituce, včetně RBP. Od 1. července byla jejich činnost ukončena a veškerý majetek převeden na Ústřední národní pojišťovnu, která převzala správu sociálního pojištění s cílem vytvořit centralizovaný systém podpory obyvatel.

Po roce 1945 čelila Revírní bratrská pokladna těžkému období obnovy po nacistické okupaci. Protektorátní správa zanechala revír i pokladnu ve špatném stavu bez zdrojů a finanční stability. Po osvobození Moravské Ostravy začala jednání o navrácení zabaveného majetku, avšak nové politické a hospodářské poměry přinesly další překážky. Obnova činnosti i infrastruktury tak byla náročná a zdlouhavá.

Na konci roku 1922 byla v Moravské Ostravě založena Revírní bratrská pokladna (RBP) pro obvod místního báňského úřadu. Krátce po svém vzniku sdružovala přes 199 000 pojištěnců – horníky i jejich rodiny. Tím položila pevné základy systému sociální a zdravotní podpory pro hornickou komunitu v celém moravskoslezském regionu.

Rok 1889 přinesl důležité reformy v reakci na rostoucí nespokojenost horníků. Byly přijaty a následně uzákoněny tzv. vzorové stanovy bratrských pokladen, které měly zajistit větší stabilitu systému. Pokladny se začaly slučovat a nově se účetně oddělily nemocenské a penzijní fondy. Zaměstnavatelé navíc získali povinnost přispívat na nemocenské pojištění stejnou částkou jako samotní horníci. Systém se tak stal spravedlivějším.

Rok 1854 přinesl zásadní změny. Nový horní zákon uložil každému těžaři povinnost založit bratrskou pokladnu a zavedl povinné pojištění horníků, jehož příspěvky se strhávaly přímo ze mzdy. Zákon zároveň umožnil spojování menších pokladen, čímž vznikaly silnější a stabilnější fondy pomoci. Spolu s výhodami však přišla i omezení . Při změně zaměstnavatele horníci ztráceli nárok na podporu. Cílem bylo zajistit udržitelné fungování systému.

Od roku 1830 s rozvojem hornictví vznikaly nové bratrské pokladny, do nichž horníci dobrovolně přispívali, aby si pomáhali v době neštěstí. Postupně se do jejich podpory zapojili i zaměstnavatelé, kteří přispívali finančně. Vznikla tak silná síť solidarity, jež zajišťovala ochranu a pomoc horníkům i jejich rodinám.

Bratrskou pokladnu založili v roce 1802 horníci z Krušných hor, kteří přišli na Ostravsko, aby přinesli svou odbornost do dolů hraběte Wilczka. V nebezpečném hornickém prostředí vytvořili společnou pokladnu jako zdroj vzájemné podpory a ochrany. Horníci do ní přispívali částí mzdy a z prostředků se pomáhalo při úrazech, nemocech či úmrtích. Pokladna také financovala pohřby a poskytovala podporu rodinám zemřelých kolegů.